Přišla jsem o manžela a pak i o přítele, učím se s tím žít
Při pročítání životních příběhů konstatuji, že mnoho osudů je podobných. Pokud bych měla popsat svůj životní osud, potkává se to s řadou jiných příběhů. Vdávala jsem se hodně mladá, první dceru jsem porodila ve svých dvaceti letech.
Manžel stále toužil vrátit se do svého města, kde vyrůstal. Nakonec se to povedlo po prodeji našeho třípokojového družstevního bytu a s pomocí finanční injekce od manželových rodičů (své rodiče jsem už neměla).
Koupili jsme rodinný dům nedaleko bydliště manželových rodičů a pokračovali v jeho přestavbě. Narodily se nám ještě další dvě dcery. V jejich věku 5,5 a 3,5 náhle manžel zemřel a já ve svých 38 letech jsem se stala vdovou se třemi dcerami - o peripetiích s tím spojenými psát nechci, protože by to bylo jiných příběhů, které zde jsou.
Téměř po třiceti letech jsem se spřátelila se sousedem, kterému také zemřela manželka, ale bydleli jsme každý ve svém. Toto přátelství trvalo krátkých sedm let a znovu přítel náhle zemřel.
Cítím se být podruhé vdovou a učím se s tím žít, i když to není jednoduché.
Anna, 77 let