Manžel se stal obětí nehody, už nikdy to nebude stejné

Vdovou jsem se stala ve 34 letech. Ještě jsem byla v šestinedělí, doma malé miminko staré necelé dva měsíce. A k tomu ještě další dvě děti šest a tři roky. Manžel odešel na večírek s kolegy a už se domů nevrátil. Po cestě domů se stala nehoda.

Ještě o půlnoci mi posílal fotky. Brzo ráno jsem se probudila a zjistila jsem, že není doma. Jela jsem ho hledat, zaměřila jsme se na cestu, kudy měl jet domů. Nakonec mi to oznámili na policii.

Manžel byl skvělý člověk, takový Mirek Dušín. Vždy jsem si říkala, jaké mam štěstí, že se máme. A k tomu tři úžasné děti.

Jeho smrt byla nečekaná, v tom nejcitlivějším období. Chybí mi hrozně moc. Mám doma jeho popel - mluvím k němu, posílám mu zprávy. Po roce jsem se začala občas vídat s jeho kamarádem, bral moje děti do kina a měla jsem spřízněnou duši.

Nikdy už to ale nebude stejné. Zažívala jsem pohádku a byla moc šťastná. Manžela stále miluji, ale vím, že musím fungovat. Děti mi v tom hodně pomáhájí. Přesto se bojím, co bude dál...

Jana, 35 let (necelé dva roky po smrti manžela)