Zvládla jsem všechno a sama
Na zadní straně občanského průkazu je informace "rodinný stav". Možnosti jsou: svobodný, svobodná; rozvedený, rozvedená; ženatý, vdaná; a poslední možnost - vdovec, vdova. Tři možnosti rodinného stavu pojmenované přidavným jménem, tyto možnosti lze měnit. A pak podstatné jméno, jako nějaká konečná konstanta: vdovec, vdova.
Ovdovělý, ovdovělá by snad k těm předchozím možnostem bylo adekvátnější. Člověk je tvor smrtelný. A, jak řekl Jan Werich, nikdy nic nikdo nemá nikdy mít za definitivní.
Bylo mi 43 roků, starší syn měl patnáct let, mladší sedm let. Manžel byl o třináct roků starší než já. Zemřel v červnu toho roku, kdy by se v prosinci dožil věku 56 let. Diagnoza úmrtí zněla "karcinom prostatae generalis". Nemocný byl tři roky.
Na sebelítost jsem neměla čas. Dům, ve kterém jsme bydleli a bydlíme dál, byl nesplacený a bylo třeba ještě mnoho dodělávek. Syn manžela z prvního manželství požadoval vyplatit dědický podíl a vymáhal částku soudně. Starší syn otcovu smrt a svou pubertu prožíval dost špatně.
Známí mne, jak se to tak říká, nabádali, ať si "někoho najdu". Jak někoho? Nikdo v tom věku nebude sám. A bude chtít vychovávat mého puberťáka? A do všeho mi mluvit?
NE! Zvládla jsem všechno a sama. Kluci vystudovali, jsou to dospělí, schopní muži. Dům jsem splatila, udržela a udržuji. Dědický podíl manželovu synovi jsem splatila. Sice jsme nějakou dobu neměli auto, barevnou televizi, horská kola a neměla jsem na zahraniční dovolenou.
V současné době jsou oba synové dobře finančně situováni, starší má rodinu a syna. A já jsem se na stáří dokázala také zabezpečit.
Věra (psáno ve věku 72 let)